Jako předčasný dárek k Vánocům přijali obyvatelé z širokého okolí Chomutova utkání Channel One Cupu na zimním stadionu, který jinak patří chomutovským Pirátům. Nejrychlejší branku v české historii v podání útočníka Petra Průchy sledovalo v hledišti také mnoho fanoušků litvínovského odchovance Jakuba Petružálka, který tak před téměř domácím publikem nastoupil ke svému čtvrtému startu za reprezentaci.

Jakube, jak hodnotíte dnešní zápas?
„Zápas to byl hodně těžký. Švédové hrají hodně fyzický hokej. Dneska nebyl ideální led, vždycky po desáté minutě už to bylo hodně měkký, takže se nedalo moc hrát, ale zato tady byla super kulisa. Nehráli jsme to, co jsme chtěli, nevytvořili jsme na ně tlak, propadali jsme v útočném pásmu a hodně nás přečíslovali, hlavně do situací 3 na 2.“

Byl to tedy dneska hodně fyzicky náročný zápas?
„Spousta kluků na takový hokej není zvyklá. Mně osobně to nevadí, protože jsem hrál od mlada v Americe teď v Rusku. Češi hrají hodně technický hokej, a to nám dnes nešlo.“

Vy jste Severočech, z Litvínova je to sem kousek, byla tady rodina?
„Určitě tady byla rodina i kamarádi, kteří na mě teď po zápase čekají. Jsem rád, že jsem si tu zahrál a viděl tu novou halu. Je to tady nádherný a jsem z toho mile překvalenej. Byl jsem se podívat i v zázemí, mají tady perfektní tělocvičnu, umělý led, trenažér. Je to super udělaný a doufám, že tady půjde hoje ještě víc dopředu.

Nemáte jako Litvínovák obavu z toho, že tady na pár kilometrech roste taková konkurence?
„Z toho strach určitě nemám. Zdravá konkurence je vždycky dobrá. Soupeřící týmy i hráči se potom musí víc snažit. Když nemáte konkurenci, tak vždycky polevíte, a to není dobře. Chomutov sice hraje už řadu led první ligu, snaží se dostat do extraligy a těžko říct, jak by to vypadalo, kdyby se dostali do extraligy. Finance tady na to zřejmě jsou, takže uvidíme.“

Sledujete z Ruska hokejové dění tady na severu?
„Jenom tak průběžně. Hlavně se dozvídám to, co se napíše, nebo vyjde v novinách, ale to není vždycky úplně objektivní. Občas mi něco řekne brácha, ale nemam o tom velkej přehled.“

Nedávno jste se vyjádřil, že kdyby jste se vracel do extraligy, chtěl byste si hrát za Plzeň. To překvapilo hlavně v Litvínově.
„To byl z mé strany jen takový momentální výstřel. Nehodlám se teď vracet do extraligy, mám zatím budoucnost naplánovanou v zahraničí. To je moje priorita. Řekl jsem to proto, že v Plzni působí Martin Straka, což je člověk, ke kterému vzhlížím. Líbí se mi, jak to v Plzni vede, ale nikdy neříkej nikdy a určitě bych mohl zakotvit i v jiném českém týmu.“

Myslíte tedy, že v Litvínově to nefunguje tak dobře jako v Plzni?
„To úplně ne, ale mrzí mě, že klub s takovou tradicí jako Litvínov nerazí cestu vlastními mladými hráči, což je škoda.

Tohle je i vaše vlastní zkušenost z Litvínova?
„Já jsem tam měl bezvadné sezóny, když jsem hrál juniorský hokej. Potom mě to zklamalo, když jsem se vracel do zámoří, protože ten přístup nebyl nejlepší, a proto jsem se nakonec vrátil znova do Kanady. Takže bych prostě chtěl, aby se takové nepříjemnosti nestávali mladým hráčům, kteří hrají v Litvínově teď.“

Můžete si v tomhle ohledu stěžovat na Rusko, nebo je to tam jinak?
„V Rusku je všechno úplně jinak. Je tam spousta mladých a kvalitních hráčů, ale taky se tam s nimi moc nepracuje, což je škoda. V tomhle by to chtělo, vzít si příklad ze severských zemí. V tomhle jsou ve Švédsku nebo Finsku hodně napřed. My s Petrem Vránou si na Chabarovsk stěžovat nemůžeme. Máme sice malý rozpočet, ale zázemí je tam vynikající.

Vám osobně se v Rusku hodně daří. Čekal jste to?
„Je dobré zůstat nohama na zemi na a neočekávat zbytečně moc. Člověk je pak příjemně překvapen a dodává mu to spoustu energie. Až se budeme vracet z Channel One Cupu, tak tam zase půjdeme s malými cíli a snad z toho budeme těžit.

Překvapilo vás něco na životě v Rusku?
„Tak tam mě překvapuje každej den něco, ale spíš se tomu zasměju, než že bych byl nepříjemně zaskočen. Je to od dopravy, kde jezdí neuvěřitelní kaskadéři, až po přístup ve službách.

Jaký to je přístup?
„Pode mě je to tam pořád hodně dotčené komunismem. Pořád je to tam znát. Lidi musíte nutit k tomu, aby dělali něco navíc, což v Americe neexistuje. V Rusku není neobvyklé, že čekáte na jídlo i 50 minut, na všechno mají čas. To se vám ve Finsku nebo u nás stát nemůže. Člověk na ně musí být trochu pes.“

V Chabarosvsku jste hlavně kvůli hokeji, ale máte čas se nějak odreagovat?
„Moc času na odreagování tam není. Hodně se dbá ne regeneraci a přípravu na další zápas. Nám s Petrem to tak vyhovuje. Jede se na zápasové vlně, a když z toho vypadnete tak je to znát.“

S Petrem Vránou jste tedy kamarádi?
„Když si s někým sednete 10 časových pásem od vlasti, tak že spolu můžete být 24 hodin denně a pořád vás to baví a děláte srandičky, tak je to příjemný.

Bojíte se ponorkové namoci?
„Já se toho nebojím. Zatím jsme spolu 4 a půl měsíce a je to v pohodě.

Bydlíte s Petrem spolu?
„Petr bydlí dál od stadionu, stejně tak jako třeba Janko Lašák. Já bydlím jinde, vybral jsem si bydlení 12 minut chůze od stadionu, což mi vyhovuje.

Na stadion chodíte pěšky, auto tam tedy nemáte?
„Já osobně auto nemám. Nemají ho ani kluci, ti ale mají řidiče a každé ráno ho využívají k cestě na stadion. Já chodím pěšky a po ránu si tak pročistím hlavu.“

Chystáte v Rusku československé vánoce?
„Vánoce budou v Rusku hodně jednoduché. My 23. 25 a 27. hrajeme, takže si Vánoce moc neužijem. Maximálně si dáme s klukama skleničku piva, když bude český, bude to příjemný. Budeme se připravovat na zápasy, to je takové specifikum ruské ligy.“

Takže návštěva rodiny nepřipadá v úvahu?
„Tak to v žádném případě. Rodina za mnou byla ve středu v Praze a vynahradíme si to po sezóně.“