P r a h a - Naposledy před mistrovstvím světa a olympijskými hrami zhlédla slušně zaplněná O2 arena vystoupení své hokejové reprezentace. A Češi pro své příznivce připravili pohledné utkání zakončené výhrou v prodloužení. U všeho důležitého byla na ledě první formace. Navrátilec do sestavy Jágr první branku vstřelil a druhou připravil pro Petra Čajánka, který tečí ukončil prodloužení. „Byla to haluz,“ přiznal po utkání útočník Petrohradu.

Petře, jaké bylo utkání s Finskem z Vašeho pohledu? Nemrzí Vás ztráta jednoho bodu?
Šancí rozhodnout v základní hrací době jsme měli spoustu. Finové ale také nějaké měli. Byl tam nějaký samostatný nájezd a také nebezpečné dorážky. To nás Marek podržel. Myslím si, že to byl pěkný hokej a že jsme předvedli solidní výkon.

Jeden vstřelený gól v základní hrací době v domácím prostředí ale není mnoho. Nekombinovali jste občas až příliš?
Určitě by bylo pěkné, kdybychom branek dali osm. Především jsme ale chtěli hrát dobře zezadu. To se nám dařilo a výsledek 1:1 po šedesáti minutách tomu odpovídá. Branek jsme samozřejmě chtěli dát víc, ale bohužel se nám to nepodařilo. A to jsme tam měli asi dvě tyčky a spoustu dalších šancí.

V poslední třetině jste byl na ledě při dvojnásobném oslabení. Na ledě jste je strávili téměř celé, to musela být dřina…
Dvakrát jsme měli takovou poloviční šanci vyhodit puk, ale bohužel se nám to nepodařilo. V posledních dvaceti vteřinách už je člověk tak zahlcený a jenom doufá, že jim to někde odskočí. Rolas (Tomáš Rolinek, pozn. red.) perfektně blokoval a čistil to před bránou. Když pak Sičák jel sám na branku, tak jsem pomaličku kráčel na střídačku. Jeho nájezd jsem viděl až na kostce (smích).

V Rusku se hraje na podstatně širších kluzištích. Nedělalo Vám problém přivyknout si na úzkou plochu?
Problém jsem s tím neměl, ale rozdíl je to velký. Hraje se jiný styl hokeje, člověk nemá tolik prostoru na nějaké najíždění, hraje se pořád kolem mantinelů. Výhodou je, že na tomhle hřišti si stačí udělat jednoho hráče a už jste v šanci. V Rusku je to od mantinelu stále hodně daleko.

Jak byste popsal Vaši vítěznou branku?
To byla haluz. Jarda asi dvacet vteřin vozil hráče na zadním mantinelu, pak se to dostalo k Časimu (Petr Čáslava, pozn. red.), tomu střela trošku nesedla, odrazila se ode mě a já v první chvíli ani nevěděl, že skončila v bráně.

Díky za rozhovor!