Brankář Jakub Kovář v zápase proti Finům původně neměl nastoupit a šanci měl dostat až v závěrečném utkání s Ruskem. Jednička českého týmu pro zápas Tomáš Pöpperle mu však za stavu 0:4 přepustila místo, což ale na finské kanonádě a českém debaklu nic nezměnilo. „Fanoušci podle mě nejpozději po druhé třetině vypli televizi, protože se na to asi nedalo dívat,“ říká napůl s humorem a napůl vážně mladý gólman.

Nejspíš budete souhlasit, že na utkání není moc co rozebírat.
Celý zápas jednoznačně vystihuje výsledek, kterým skončil. K tomu není víc co říct. Od první minuty směřoval k takovému výsledku a asi jsme si ho zasloužili.

Cítil jste v průběhu zápasu, že půjdete do brány?
Popravdě ano. Po třetím gólu jsem si říkal, že to nevypadá dobře. Navíc jsme neměli vůbec žádnou šanci a ani to nevypadalo, že bychom třeba snížili na 3:1. Bylo to jen o tom, kolik nám Finové nasypou. Nakonec můžeme být rádi, že to neskončilo desítkou. Sedm je sice šílené číslo, ale Finové už v závěru hráli na krásu a další góly nepřidali.

Hodně důležitá byla už první třetina. Nehráli jste v ní špatně, ale pak jste inkasovali ve vlastní přesilovce a potom se všechno začalo hroutit…
Jasně, první gól to strhnul a druhá krásná akce zvedla Finům sebevědomí, dala jim křídla a my jsme byli pod dekou. Pak stihli ještě jeden gól a bylo po zápase. Fanoušci podle mě nejpozději po druhé třetině vypli televizi, protože se na to asi nedalo dívat.

Říkali jste si třeba po první třetině, že výsledek ještě zkusíte otočit?
Stačilo by, kdybychom snížili na 1:3 a se zápasem by se dalo něco udělat. Ale finský gólman se snad ani nezpotil, protože jsme za celý zápas neměli jedinou gólovou šanci. To se pak cokoli těžko dělá.

Jak jste se cítil na začátku třetí třetiny, kdy jste v prvních třiceti vteřinách dvakrát inkasoval?
Byl to prostě zmar. Říkal jsem si, že si aspoň trochu zachytám a budu se to snažit užít. Ale nejdřív mě propálili skrz obránce a podruhé mi tečovali puk za nohu. To jsem jenom tak smutně sklopil hlavu a počítal vteřiny, až bude konec.

Zažil jste někdy v poslední době podobný zápas, kdy se nedařilo vůbec nic?
Letos se mi to v extralize stalo a radši jsem utekl z brány. Dneska jsem ale nastoupil jako dvojka, což je horší, protože se už nemáte kam schovat. Musíte si to tam odbýt celé, i když vidíte, že je to ostuda. Prostě to musíte dohrát. Jenom koukáte na časomíru a modlíte se, aby to už skončilo. Chcete se schovat do šatny pod ručník a mít to za sebou.

Svůj první reprezentační zápas s bratrem Janem jste si určitě představoval úplně jinak.
Vlezl jsem do brány a když jsme se poprvé potkali, bylo to o čtyři. Pak mi tam plácli gól na 5:0… Bylo to strašné. Doufám, že příště spolu zažijeme lepší zápas.

Třeba už ten nedělní s Rusy…
Našim cílem bude napravit si dojem. Celému národu za dnešek dlužíme pořádný zápas s Ruskem, tak doufám, že se to povede.